Hned po prvním pohledu dovnitř je vidět, že nejde jen o prosté „přidání“ výstupních konektorů a navýšení ceny. Rozdíl mezi R14 a R18 je pouze v počtu výstupních kanálů. Ostatní funkce a vnitřní zapojení jsou shodné a proto je další text pouze o osmnáctikanálovém přijímači Duplex R18.

img img

 

Obal přijímače působí velmi robustně a jeho tuhost zvyšuje i pět spojovacích šroubů. Všechny vstupy a výstupy jsou, na rozdíl od ostatních přijímačů Duplex, kolmé na desku. Tím jsou při montáži pojištěny servokabely proti vytažení. Jak je ale vidět i z fotografie, prospělo by, kdyby firma s přijímačem dodávala i montážní podložku a ten pak šel jednoduše přišroubovat. Přijímač se při provozu nijak nezahřívá a proto při montáži není třeba dodržovat mezeru mezi přijímačem a podložkou nebo jiná opatření pro jeho chlazení. Přijímač i serva lze sice napájet i klasicky, tedy přes servokonektory, ale pro napájení je určený MPX konektor. Jeho tři piny pro plus a tři pro minus pól jsou jistě dostatečně proudově i bezpečnostně dimenzované. Konektor je navíc doplněný mechanickou pojistkou proti vytažení napájecího kabelu.

Dvojice antén měla u zkoušených kusů délku 38 cm včetně aktivního konce. Aktivní konec antény je opatřen ochrannou izolací proti poškození vstupních obvodů přijímače statickou elektřinou. Reflektory u paty aktivních zářičů antén těchto přijímačů by měly zvyšovat výkon antény, ale asi i její směrovost. Vzhledem k tomu, že v současném provozu bude vždy více a různě směrovaných antén, neměla by mít jejich vyšší směrovost žádný negativní vliv na rovnoměrnost dosahu. Pro zvídavé a zvědavé připojuji foto odstrojené antény přijímače – je vidět, že jde o stejnou anténu, jaká je v modulu vysílače -  čtvrtvlnou s reflektorem.

Kromě konektoru „Ext.“, určeného pro připojení Jetiboxu, telemetrického čidla nebo expandéru,  je na přijímači již jen osmnáct zlacených konektorů výstupních kanálů. Výstupy 17 a 18 jsou značeny i jako SAT1 a SAT2. Jsou určeny pro připojení satelitních nebo paralelních přijímačů. Přijímač R18 je popisován jako osmnáctikanálový, pokud ale obsadíme výstup 18 popřípadě i 17 satelitem nebo jiným přijímačem, bude k dispozici pouze 17 nebo 16 výstupních kanálů. Čtrnáctikanálový R14 má výstupy SAT1 i SAT2 samostatné a proto i při jejich obsazení zbývá všech čtrnáct výstupních kanálů volných.

img img

 

To nejdůležitější – vlastní přijímač – tvoří jedna oboustranně osazená vícevrstvá deska. Přijímač je osazen novými vstupními obvody, které by měly mít vyšší odolnost a citlivost. Obě antény nejsou připojeny výrobně jednodušším způsobem, tj. konektory, ale poctivě připájeny. Napájení přijímače i serv je sice ze společného MPX konektoru, ale je vnitřně rozdělené. Jedna větev, určená k napájení serv, vede přímo z MPX konektoru k výstupům. Její možné proudové zatížení je omezeno jen možnostmi zlacených výstupních konektorů, plus a minus pól napájení totiž tvoří celá plocha vrchní a spodní strany desky. Druhá napájecí větev je oddělená a stabilizovaná odbočka pro napájení obvodů vlastního přijímače. Tato větev má vlastní ochranu před napěťovými špičkami a možným rušením šířeným po napájecích cestách. Za zmínku stojí i další ne zcela běžná ochrana. Jak je zřetelné i na fotografii zadní strany desky přijímače, každý signálový pin výstupních konektorů má svou vlastní ochranu proti možnému rušení ze strany poškozeného nebo nekvalitního serva, regulátoru, či jiného možného zdroje rušení ze strany servovýstupů. Úroveň servopulsů je běžných 3,3 V.

Přijímač může být samozřejmě provozován samostatně, tedy bez satelitních nebo paralelních přijímačů. Ale jeho plné možnosti a maximální bezpečnost přenosu signálu využijeme až při provozu s jedním nebo dvěma satelity. Tyto malé satelitní přijímače pak fungují jako plnohodnotné druhé záložní přijímače. Na frekvenci 2,4 GHz může snadno dojít k chvilkovému zastínění antény přijímače a tím ke ztrátě signálu. Také anténa nasměrovaná svou osou k vysílači má minimální výkon. A pokud jsou na letadle větší plochy materiálů jako uhlík nebo plech, nelze ani při pečlivé montáži, a to ani pokud je přijímač vybaven dvěma anténami, zaručit, že alespoň jedna přijímačová anténa bude vždy a v každé poloze modelu pokryta signálem vysílače. Pokud ale máme k dispozici čtyři přijímací antény, je při jejich alespoň trochu promyšleném umístění zajištěn dostatečný příjem signálu u jakéhokoliv modelu a v jeho každé poloze. 

Satelitní přijímač Rsat je vybaven stejným typem antén jako hlavní přijímač R18. Přívodní koaxiální kabely antén jsou dlouhé dostatečných 17 cm. Kabel pro spojení s hlavním přijímačem je běžný třížilový „servokabel“ o délce 30 cm. Tímto kabelem je také z hlavního přijímače satelit napájený. Podle sdělení výrobce by neměl být problém s délkou propojovacího kabelu satelit-přijímač do dvou metrů. Takže ani u opravdu velkých modelů není problém umístit satelitní přijímač třeba do vrcholu směrovky nebo konce křídla.

img

 

Pokud někoho zajímá, jak se spolu hlavní a vedlejší přijímač domlouvají, tak velmi jednoduše. Pokud hlavní přijímač nedetekuje korektní signál ze svých vstupních obvodů, vezme si jej ze satelitů. Jakmile se znovu objeví ověřený správný signál na jeho vstupech, použije opět přednostně své vlastní antény a vstupní obvody. Hlavní přijímač a pomocný satelit spolu komunikují naprosto standardním PPM signálem a tato linka spolu s tím, že hlavní přijímač má možnost volby nejen vstupů, ale i výstupů PPM signálu, umožňuje různé možnosti kombinací.

1. nejjednodušší možnost: ve vysílači Duplex Tx, v letadle jeden přijímač R18

2. standardní osazení doporučené výrobcem: ve vysílači Duplex Tx, v letadle přijímač R18 + jeden (nebo dva) pomocné satelitní přijímače Rsat

3. „těžká sestava“: ve vysílači dva vysílací moduly Duplex, v letadle dva přijímače R18 propojené PPM linkou. Oba přijímače mohou mít oddělené samostatné nebo společné napájení, oba běží v režimu „normal“. Takže jsou zcela nezávislé a samostatné. Cesta vysílač a jeho anténa – přijímač – aku – serva je zcela zdvojená a nezávislá. Ale pokud jeden z přijímačů nedostane svůj signál, neboli informaci z vysílače co má dělat, vezme si ji sám a automaticky po dobu výpadku z druhého přijímače.

4. „těžká megahertzová sestava“: ve vysílači zůstane původní vysílací modul + vysílací modul Duplex, z megahertzového přijímače vytáhneme PPM signál a připojíme ho včetně napájení do vstupu SAT1 přijímače Duplex R18. Pokud nedostane přijímač R18 správnou informaci ze svého vysílacího modulu, vezme si ji z mehagahertzového přijímače.

Jistě vás napadnou i další možnosti nebo kombinace. Neberte to prosím jako návod, ale pouze jako ukázku několika možných variant.

 

Velmi obsáhlé a propracované programování přijímače R18 a satelitu Rsat vychází z osvědčeného softwaru  přijímače Duplex R8, ale jsou doplněny o několik zajímavých a důležitých funkcí.

U satelitního pomocného přijímače přibyla pouze jedna funkce označená jako „PPM output mode“. Možnost volby je buď „direct“ nebo „computed“. V podstatě jde o to, že při volbě „direct“ program satelitního přijímače přijatý PPM signál nijak neupravuje, ale přímo jej pošle na vstup hlavního přijímače Duplex R18. Jistě důležitá možnost nastavení. Představte si, jak by nás během letu vyděsil výpadek signálu v hlavním přijímači a přepnutí na satelit, kde jste zapomněli aktivní mix nebo jinak nastavili pořadí kanálů v programu satelitního přijímače.

Program přijímače Duplex R18 byl také doplněn o další, nejen nutné, ale i velmi užitečné funkce. Výstup 18/Sat1 je určen zejména pro připojení prvního pomocného satelitního přijímače. Volbou funkce „PPM input“ bude přijímač na tomto vstupu přijímat a monitorovat signál z pomocného přijímače. Pro kontrolu přítomnosti správného signálu na tomto vstupu a tím i správné činnosti satelitního přijímače lze aktivovat volitelný výstražný signál. Pokud pak na vstupu 18 není správný PPM signál ze satelitu, ozve se ve vysílači každých zhruba 15 vteřin zvolený výstražný signál. Tato funkce je důležitá, protože je to vlastně jediná možnost, jak si ověřit správnou činnost satelitního přijímače. Stejná funkce je dostupná i na výstupu 17. Zde je navíc rozšířena o možnost volby „PPM output“. Tento konektor se pak může chovat buď jako klasický servovýstup č.17, nebo jako konektor pro připojení druhého satelitního přijímače (PPM input), a nebo jako výstup PPM signálu (PPM output). Tento výstupní PPM signál pak můžeme použít například pro propojení s dalším přijímačem R14 nebo R18. Pomocí těchto dvou funkcí tak teoreticky můžeme pro ovládání jednoho modelu zapojit libovolný počet přijímačů a také libovolný počet vysílacích modulů. Podle mého názoru více než dva vysílací moduly a více než dva přijímače (v tomto případě přijímač a satelit) již nezvýší bezpečnost, ale jen komplikovanost systému.   

Další nová funkce, která stojí za povšimnutí, je označena jako „Output Trim“. Již dříve bylo možné u každého serva pomocí programu přijímače nastavit krajní výchylky. Nyní lze pomocí této nové funkce nastavit navíc i střední neutrální polohu. Tím je umožněna úplná „mechanická synchronizace“ serv .

Poslední nová funkce je funkce „Output Group“, neboli „elektronická synchronizace“. Každý výstupní kanál je nyní možné sloučit do některé z osmi skupin (group) označených jako A, B, C až H. Serva v jedné skupině pak dostávají povel ke změně polohy páky ve stejný čas – rozběhnou se i zabrzdí vždy najednou. Kombinací funkcí mechanického vymezení pohybu a neutrálu a časové synchronizace zajistíme, že se serva seskupená do jedné z „group“ budou pohybovat vždy zcela synchronně, jak v čase, tak ve velikosti výchylek a poloze neutrálu. Je to jistě užitečná skupina funkcí pro modely, kde je jedna řídicí plocha řízena více servy, nebo například pokud každá půlka výškovky má své servo, nebo pro kolektiv vrtulníku.

Nabízí se ale i opačné využití. S rychlostí a silou serv se nutně zvyšuje i jejich proudový odběr. Ten je právě extrémně vysoký při rozběhu/brzdění serva a způsobuje vznik velkých a nebezpečných napěťových špiček. Pomocí funkce „Output Group“ můžeme naopak serva, kde nepožadujeme synchronní pohyb, rozdělit do různých skupin a tím zajistit, že se nebudou rozbíhat současně. Například pokud máme servy ovládané kryty podvozků, je úplně jedno, jestli se jeden kryt zavře o několik tisícin vteřiny později než druhý. Naopak je vhodnější a bezpečnější, pokud se tato serva nerozběhnou současně.

 

Dále mě zajímala tepelná odolnost přijímače. Výrobce udává 85 oC. Jeden přijímač jsem podrobil jednoduché zkoušce. Bez krabičky, aby se „hezky prohřál“, jsem jej dal na půl hodiny do klimatizační komory. Vlhkost vzduchu nebyla měněna, teplota nastavena na  85 oC s postupným náběhem 10 minut. Silikonové prodlužovací kabely serva (HS-5945MG) a akumulátoru (4x NiCd) se vešla pod těsnění dvířek a tak mohly zůstat venku. Po celou dobu zkoušky byl na vysílači spuštěn program test serv. Na pohybu serva nebyl spatřen žádný výpadek nebo jiný problém.

Spotřeba proudu byla při napájení pětičlánkem NiCd u přijímačů kolem 45 mA a satelitů 38 mA. Rozsah výrobcem povoleného napájecího napětí je uváděn v rozsahu 3,2 – 8,4 V.  Jelikož se často mluví o vyšší citlivosti 2,4 GHz systémů na pokles napětí, zajímala mě spodní hranice. Pro tuto zkoušku bylo rozděleno napájecí napětí pro serva a přijímače. Serva (HS-5945MG, HS-645MG, GWSpico) byla napájena čtyřčlánkem NiCd, přijímače laboratorním zdrojem a napětí měřeno přímo na pinech přijímačů. Při napětí 3 V fungovaly zkoušené přijímače i satelity bez nejmenšího problému. U jednoho přijímače došlo k výpadku při 2,96 V a u druhého při 2,94 V. Oba satelitní přijímače fungovaly spolehlivě do 2,85 V.

U rádiem řízených modelů není nikdy možné dosáhnout stoprocentní spolehlivosti a bezpečnosti řízení, ale měli bychom se k ní co možná nejvíce přiblížit. Obecně řečeno, zařízení pracující v pásmu 2,4 GHz by měla tuto spolehlivost a bezpečnost zvýšit. U nové dvojice přijímačů Duplex R14 a R18 a jejich satelitních přijímačů Rsat by se měla, jak jejich konstrukcí, tak možností zdvojit systém  na vysílačové i na přijímačové straně, tato hranice bezpečnosti opět o několik dlouhých kroků posunout.

 

Ing. M. Pastyřík